Milý pane,
už delší dobu se chystám zareagovat na Vaše rozhořčení nad sprostým a idiotským štvaním proti Rusku, které se objevuje v českých sdělovacích prostředcích. Máte rozhodně pravdu, je to nechutná věc. Když nic jiného, takhle by neměly vypadat slušné vztahy mezi (skoro) sousedy. Takže bych asi měl mlčet a stydět se místo jiných. Přesto bych rád zkusil lidi, kteří takové věci říkají, případně s nimi souhlasí nějak utřídit:
První skupina lidí sice nemá do čeho mluvit, ale s podobnými výroky souhlasí, protože jsou přesvědčeni, že "mají dlouhou paměť a dovedou být zlí". Je to jediná skupina, které si vážím, přestože s ní nesouhlasím. Jistě. Stalo se mezi námi ledasco. Jenže z minulosti je nutno se poučit správným způsobem a tento mi správný nepřipadá.
Druhá skupina (jedná se převážně o mladé lidi, kteří žádné špatné zkušenosti s Rusy nemohli mít) mi připomíná jistého příliš jednoduchého Pepka ze sousedství, jehož jedinou zábavou bylo dráždit cizí psy, pokud byli za plotem. Občas se nějaký pes dostal ven a vyřídil si to s Pepkem pěkně zblízka. Jeho máma pak běhala po okolí, vyšetřovala a žalovala. Protože je ruský medvěd poněkud jiný kalibr než venkovský voříšek, mají tito hrdinové plné kalhoty, což je ponouká k ještě větší hysterii.
Nebudeme příliš rozebírat další skupinu, lidi, kteří se musí bát jakékoli skutečné spravedlnosti. Chaos a bezpráví, na kterém profitují by byly ohroženy jakýmikoli normálními vztahy s kýmkoli. Snaží se štvát proti komukoli a čemukoli, aby nepřišla řeč na jejich roli ve společnosti. Přecházejí plynule ve skupinu čtvrtou:
Lidi, kteří nenávidí všechny, snad kromě sebe samých. Tito lidé nenávidí nás stejně jako vás. Strkají nás jednou sudeťákům, podruhé američanům, každému, kdo projeví zájem. Škodí samozřejmě hlavně nám - vy se můžete jejich šplechtům klidně vysmát. Psi štěkají, karavana jde dál. My musíme recept proti nim najít sami. Nějaké osvobozování zvenčí, po kterém by se ti osvobození tvářili, že byli osvobozeni málo nebo špatně - to nikam nevede.
Je jasné, že poslední dvě skupiny ponoukají a štvou ty první dvě. Pomáhá jim v tom bohužel jedna historická skutečnost. Poprvé jsme se s lidmi toho typu, který vidíme v posledních dvou skupinách setkali, když byli dosazeni do funkcí Sovětským Svazem v době první normalizace - nebo se do těch funkcí, chráněni hlavněmi sovětských tanků nacpali, což je to samé. Jedno si ovšem příslušníci prvních dvou skupin neumějí nebo nechtějí připustit: Tuhle dnešní, horší partu, která se u nás chová jako Tataři na dobytém území jsme si pustili nahoru sami. Proto říkám, že se z historie poučili velmi špatně.
J. Hruška